Výsledek: Z původních 70kg jsem zhubl na 54kg. Cítím se ale dobře. Ani byste nevěřili, jak může mrkvová šťáva chutnat :-)

Člověk zapomíná, že by měl vychutnávat. V zájmu "nakýblování se", dostává do sebe obrovská množství potravy a ještě k tomu si čte, takže ani nevnímá co jí (natož co čte)... Jsme zahlcováni průtokovými informacemi, spěchem, vyděláváním, abychom se někdy v budoucnu měli lépe. Kvůli tomu, že tzv. nestíháme, máme pocit, že nemáme čas.

Zastavme se na chvíli. Najednou uvidíme, že času máme přímo fůru. Přestaňme se hnát za prací, za vidinou lepšího zítřka, kdy už nebudeme muset pracovat, budeme mít barák, auto a plno zážitků z ještě zážitkovějších dovolených. Raději pojďme žít nyní. To jest nejen virtuálně, ale i klasicky, mezilidsky. Netřeba  chtít víc. Víc je jen nekonečná snaha o ještě víc.

Tím, že se zastavíme, najednou zjistíme, že čas máme. Staneme se pány svého času. A čas nám zbude i na to, abychom se mohli zaobírat svým okolím, věcmi veřejnými, které nás ovlivňují. A budeme mít čas ovlivňovat je. Když to totiž nebudeme dělat my, udělají to za nás jiní a udělají to v náš neprospěch.

Dělejme tedy cokoli, co zmůžeme a kašleme na ty, kteří nás odrazují. Jestliže prý něco nemá cenu, pak to nemá cenu jen z jejich omezeného pohledu. Každý může přispět svým způsobem.

Takže Vám přeji, ať se Vám daří a myslete na to, že každá snaha se nějak cení! Třeba ne hned, třeba nepřímo, ale cení!

A děkuji všem za podporu! ;-)

Honza Molič

Uvědomil jsem si, že je především nutné dělat něco proti tomu, aby se lidé dál navzájem odcizovali a komunikovali
spolu jen prostřednictvím technologií. Jak?

Začít se zase scházet naživo. Nejlépe s podobně smýšlejícími lidmi. Tudy vede cesta ze stavu, kdy je všem všechno jedno. Totiž, je-li člověk oddělen od ostatních, snadno podléhá skepsi a letargii. Nezáleží, že s ostatními virtuálně komunikuje.  (Oddělenost jednotlivců pomocí televizní obrazovky je ještě horší.)

Kupříkladu minulý měsíc jsem byl účasten bytového divadla. Úžasná to věc, sešlo se nás přes dvacet. Různí lidé, různé věkové skupiny a různá povolání. Poznal jsem tam pár zajímavých jedinců, které bych v běžném divadle těžko oslovil. Na internetu bych zase neměl důvod si s nimi psát, když je neznám. Příště půjdu znovu, i kdyby divadlo nestálo za nic (ačkoli bylo výborné).

Díky tomu, že se člověk vyskytuje ve společnosti podobně smýšlejících lidi, to samo o sobě změní jeho vnímání světa k lepšímu. A realitu, kterou vnímáme, vnímáme především skrze své naladění - chceme-li tedy svět vidět černě, pak takový bude. Bohužel, černé zprávy všude kolem nás napomáhají blbé náladě. Vlastně jde o paralyzaci lidí pomocí negativních informací, které média šíří.

Proto bych rád, abyste si všichni, kteří jste mi vyslovili podporu či jinak sympatizujete, našli čas ve čtvrtek 17. prosince na společné setkání, kde symbolicky ukončím hladovku. Bude se konat od 18 hodin v čajovně U kostela v Praze na Strossmayerově náměstí. Přinesu s sebou mrkvovou šťávu na přípitek, nějaké malé pohoštění vlastní výroby a uděláme si večer - jen tak - bez očekávání čehokoli.

Co vy na to? ;-)

Stále pokračuji, i když mám největší chuť přestat. Venku se totiž ochladilo a pociťuji dost velkou zimu i doma. Je znát, že tuková vrstva funguje jako dobrá izolace. Nyní si připadám jako ten nejméně energeticky úsporný dům. Kromě toho je ale jinak všechno vpořádku, jen si říkám, že jestli se někdy do hladovky zase pustím, tak by 17. listopad mohl začínat už v létě...

V minulých dnech jsem nic nepsal z důvodu stěhování. Bylo nad mé síly snést a vynést osm krabic ze 4. do 3. patra, takže se z toho ještě zotavuji. Stav je tedy různý, občas je lépe, občas hůře. Přesto mě fascinuje, čeho je lidské tělo schopno, ačkoli se mu nedodává vůbec ničeho kromě vody.

Stanovil jsem si ukončení hladovky na 17. prosince, což představuje 30 dnů hladovění.

Myslím, že to stačí, protože jsem něčeho dosáhl. Jednak jsem si ujasnil možnosti, a jednak jsem poznal několik zajímavých lidí. Zatím jen virtuálně, ale přemýšlím, že by bylo dobré, kdybychom se poznali osobně, a nejlépe všichni navzájem.

Proto bych hladovku zakončil ve čtvrtek 17. prosince symbolickým přípitkem mrkvovou šťávou, s menším pohoštěním vlastní výroby. Zatím přemýšlím o vhodném místě (nějaká čajovna či podobný klidný prostor). Dám určitě vědět!

Byl jsem požádán, abych udělal nějakou fotku. Tak tedy dobrá, aspoň jednu přikládám. Moje současná váha je 62 kg (z původních 70 kg). Jak vidíte, nejsem žádný tlouštík a ani jsem nikdy nebyl. Na 62 kilech se váha již stabilizovala a vypadá to, že tak prudce dolů již nepůjde. Odpovídá to tzv. acidotické krizi, po níž se ztrácí denně už jen pár stovek gramů. Jelikož pracuji i manuálně, úbytek síly je znát, ale jinak se cítím dobře. A to je hlavní :-)

Klíčová slova: mutovat, závažnější, důsledky, onemocnění, propuknutí, pandemie, epidemie, mutace, virus, nebezpečné, těžší, úmrtnost...

Z novin by jeden onemocněl. Tolik negativní energie v jediném článku, bych nedal dohromady ani já. Ptám se, co jsme to za civilizaci, která už nedokáže vyležet chřipku? (Prý by ohrozilo společnost, kdyby lidé, byť na týden, onemocněli. Jenže nejsme už dávno nemocní, když tak závisíme na neustále fungující technice?)

Osobně bych miliardu za sporadické vakcíny využil jinak: Na propagaci saunování. Chodím se pravidelně saunovat a nemám ani rýmu. Vím, že ji mít nebudu. V severských zemích je běžné, že saunu mají na každém patře i v panelácích, a asi vědí proč. Jenže nyní je spíš snaha všechny děsit, děsit a děsit.

Dám vám tip: Pokud na vás "leze" nemoc, namísto tlumičů bolesti (ibalgin / paralen) zafunguje česnek (pokud na něj nejste přecitlivělí, netrpíte žaludečními vředy, apod.) Ale je třeba dodržet tento postup:

1. uvařte dva litry osolené vody s bramborami nakrájenými na plátky (rozvařte je ve vodě)

2. když dovaříte, teprve pak přidejte protlačenou celou hlavu česneku

3. vypijte celé dva litry "česnečky" (pokud možno nalačno, po krátkých pauzách) a běžte si lehnout

4. množství vody i česneku je zásadní; znám případy, kdy si lidé dali jen trochu, protože je to na ně "moc" a pak tvrdili, že to nefunguje... No bodejť! :-)

Přemýšlel jsem, proč většina malých politických stran neoslovuje voliče. Například Česká pirátská strana oslovuje IT odborníky, ale méně dělníky. Navíc název voliče odrazuje, neboť spousta z nich volí podle hezkého názvu a ne podle programu strany.

Nelze předpokládat, že nějaká malá strana hned tak prorazí volitelnou hranici. Myslím, že by to chtělo založit iniciativu, jakési Občanské Fórum 2, která by spojila různé malé strany a takto šla do voleb. Měla by mít také hezký název, třeba Politické ozdravení 2010.

Co by bylo programem iniciativy? Jak z názvu vyplývá, hlavně zlepšení politické kultury. Iniciativa by především umožnila, aby se do politiky dostaly nové tváře, což by stačilo. Netvrdím, že nové tváře rovnají se kvalitním lidem, ale dá se předpokládat, že by kvalitnější byli. Noví lidé totiž bývají méně zkorumpovaní.

Uvažujme o tom :-)

Hlad vyprovokuje člověka k nevídaným věcem. Od rána jsem udělal bramboráky, upekl bagety a ještě placky s kyselým zelím. Běžně bych si vystačil s tímtéž, co bylo na talíři včera. (samozřejmě jsem to nepozřel, ale nabídl ostatním :-))

Kromě toho mne zaujal článek na BL, který popisuje přesně to, proti čemu se snažím protestovat hladovkou. Nemá smysl článek moc komentovat, lepší když si ho přečtete:

Copak jsme ve středověku, že nám stačí jenom víra?

Jinak děkuji za další emaily, v nichž mi vyslovujete podporu. Vidím, že to nějaký smysl má :-)

Abych pravdu řekl, dnešní den jsem více než na politiku, myslel na jídlo. Hlad je velice inspirativní, co se týče nápadů na vytváření nových pokrmů, ale ne na vytváření dlouhých textů. Možná tak o vaření, jenže o tom tu psát nechci. Pro dnešek je to tedy vše. Dobrou chuť! :-)

Ráno jsem si přečetl rozhovor s panem Schwarzenbergem. Krátké odstavce, věcné, záživné, psané občas lidovou řečí s absencí cizích slov.

"Konečně rozumnej chlap,mluví jadrnou, krásnou lidovou češtinou a z jeho názorů je vidět nadhled i přehled. Ten si na nic nehraje. Moc mu fandím a Českému národu přeji více takových lidí." Jakub Kryšpín, Trutnov, diskuse novinky.cz

Takhle se to tedy dělá. Stačí mluvit lidově a hned je jasné, že pan Schwarzenberg je "jedním z nás". Žádná další argumentace není potřeba. (Pak jsou teda ještě potřeba prostředky na mediální kampaň, pozitivně laděné články, upravené grafy, které už od začátku ukazují 10% preferencí a také prostředky, aby se o těch prostředcích nikde nepsalo.)

Nechci TOP 09 špinit, ale nečekám nic nového od spojení Kalousek, Schwarzenberg a Parkanová (jinak též "Havlovské" kliky). Až lidé prozřou, že strana hájí především zájmy evropské šlechty a katolické církve, výsledkem bude ještě větší občanská pasivita a nedůvěra vůči jakýmkoli novým stranám. Běží tu především o zatím nevrácené státní hrady, zámky, lesy a jiné šlechtické či církevní majetky.

Na mediální kampaň, kterou si mohla dovolit TOP 09, nemá žádná malá strana prostředky. Asi není jiný způsob, než neúnavně šířit myšlenky pomocí samizdatů, odkazů na stránky, psaním článků a diskutováním ve fórech. A nebo, znáte někoho, kdo má nějakých dvacet třicet milionů nazbyt? :-)

Dneska jsem diskutoval s přáteli. Vytýkali mi, že cesta hladovky není správná. Měl bych to prý dělat JINAK.

Naopak si myslím, že každý způsob je dobrý, pokud není agresivní. Ať každý využije dostupných prostředků podle svého uvážení a možností. Bez zviditelnění se to dnes, bohužel, nejde, takže i hladovka je způsob. Nakonec, kdybych se do ní býval nepustil, na téma současné společnosti bychom nediskutovali vůbec.

Bylo mi též nabídnuto, abych vstoupil do strany a protestoval tak - možná někdy později, zatím chci zůstat nestranný. Jakmile bych se k něčemu přidal, byl bych zaškatulkován. Navíc kdybych demonstroval, že volím ODS, odradil bych všechny, kteří ODS nevolí. Jde mi ale o myšlenku, nikoli o prosazování programu nějaké strany. Totéž platí o sponzoringu; nechci zpívat písničku někoho, kdo by mne platil.

A nakonec mi vytkli, že si jenom stěžuju, když neuznávám, že stav před rokem 1989 byl mnohem horší než dnes. Máme svobodu pohybu, létáme za pár korun do ciziny, máme auta, baráky, můžeme říkat co chceme,... Ale ne, mě je dobře! Necítím se zle, nestěžuju si. Jsem rád, že žiju dnes a ne před revolucí. Přesto se mi nelíbí stav politiky. Nelíbí se mi, že občané mlčí. A jestli si můžeme říkat co chceme? Můžeme, ale kromě zakázaných témat.

Nakonec, stav politiky se samovolně nezlepší. Je nutné pro zlepšení něco dělat. Cokoli. Pokud budou občané mlčet a čekat až na někdy (až udělají něco významného a teprve pak díky tomu začnou být aktivnější), mohou čekat věčně. Bezcharakterní a amorální politici žádnou demokracii sami od sebe nepřinesou, je třeba proti nim vyvíjet tlak.

Dnes je hladovění již trochu znát, schody do pátého patra kvůli tomu taky. Původně jsem neměl chuť nic napsat, ale už jsem zase nahoře :-)

Ráno jsem jel do města a abych se v MHD nenudil, vytiskl jsem si nějaké články z internetu. V metru jsem papíry četl a tak mne napadlo, že by bylo zajímavé, oprášit myšlenku samizdatu. Jak? Dělat to stejně, jako vyzývá deník Metro - po přečtení předejte dál. Zejména, když levně tisknout může dnes každý, kdo má počítač a (nejlépe laserovou) tiskárnu.

Předpokládám, že existují lidé, kteří by si přečetli materiály, jako je například Dolejšího Analýza 17. listopadu, ale z různých důvodů se k nim nedostanou. Buď nemají chuť, čas, a nebo jim jen chybí zvědavost hledat.

V tom vidím jednu z možností, jak způsobit společenskou změnu. Není to cesta přímá, rychlá a ani nemá konkrétní výsledky. V "součtu" ale fungovat musí. Už jen proto, že lidí schopných šířit zajímavé materiály a myšlenky je dost - usuzuji podle počtu příspěvků v Návštěvní knize a podle počtu e-mailů, které jsem obdržel. Tato cesta je založena pouze na vzájemné důvěře, že někdo jiný (kterého ani neznám), dělá to samé co já. Věřím, že změny se odehrají samy, až nastane vhodná doba.

Proto bych byl rád, kdyby schopní lidé začali být aktivní. Tiskněte, rozšiřujte, diskutujte a pište články. Ale neočekávejte žádné zpětné vazby, protože ty se nejspíš nedostaví. Dělejte to jen s pocitem, že každý příspěvek se počítá. Zní to možná idealisticky, ale proč ne? Proč to hned zavrhovat? A proč to nezkusit hned zítra?

Další cesta ke změně politické kultury jsou demokratické volby. Bohužel, letargie občanů z nich zatím dělá neúčinný nástroj. Měl jsem původně snahu založit občanskou iniciativu a spojit pod ní malé strany, aby šly do voleb jednotně a měly šanci. Takový centralizovaný postup by však vyžadoval jednotné vedení, schopné lidi, velký finanční kapitál a hrozila by mediální diskreditace. Pokud máte možnosti a víte jak na to, budu vás ale určitě podporovat.

Přeji hodně zdaru! Má to cenu! :-)

P.S. V Návštěvní knize přibyl formulář, do něhož můžete zadat svůj e-mail. Pokud se stane něco podstatného, budu Vás díky tomu moci informovat. Děkuji.

Situace v ČR 19. listopadu v kostce? Vítězové show na Primě si zahrají v muzikálu...

Takže, opět děkuji všem za emaily a podporu!

Včera jsem psal o televizi a její manipulaci, dnes bych to ještě doplnil. Je to trochu pesimistické, ale ke konci článku se vynasnažím o optimismus :-)

Tak tedy:

Problém naší demokracie vidím v tom, že jsme prostřednictvím médií manipulováni k tomu, abychom byli občansky pasivní. Ačkoli říkají, pojďte volit, zároveň nám ukazují grafy, v nichž naše favorizovaná strana propadá a do politických diskusí zvou jen vybrané představitele hlavních stran.

Celkově v nás tak vytvářejí dojem, že volit alternativu (což pro mnohé znamená jít volit vůbec), nemá předem smysl. Lidé nejdou volit, jelikož nejeví zájem volit pět "povolených" stran.

Proč pět povolených? Ukazuje se totiž, že pod jejich různými názvy se skrývá týž obsah, titíž lidé; navíc lidé, kteří byli součástí komunistické strany před revolucí. Vzájemné stranické hašteření slouží jen jako divadlo k odvedení pozornosti. Co z toho vyplývá? Že fakticky máme pořád jen jednu stranu!

Oni však také vědí, že nám pět "povolených" stran už nevyhovuje. Proto nedávno vytvořili "novou" TOP09 a začali ji skrze média všemožně propagovat. A hned že prý má 10% preferencí (aniž kdokoli viděl programové prohlášení). Jenže - Schwarzenberg, Kalousek, Parkanová... neříkají vám ta jména něco? Divadlo.

Jakmile se objeví opravdu alternativní nová strana, která by měla šanci na úspěch, zlikvidují ji skrze mediální manipulaci. Očernění ji, hanlivě onálepkují, natisknou upravené statistické grafy, nebo nové straně jen nedají žádný prostor, takže jako by ani neexistovala...

A co tedy na tom všem vidím optimistického? Demokracie stále funguje! Je tudíž možné zvolit opravdovou alternativu a aspoň trochu zatlačit na tu současnou "jednu stranu". Zatím nebyly příhodné podmínky k vytvoření takové alternativy, ale to neznamená, že k tomu nikdy nedojde. Více se o tom hodlám rozepsat zítra.

Bylo to dnes delší než jsem předpokládal, tak Vám děkuji za pozornost a jsem rád, že je tolik lidí, kteří mají podobný pohled na věc :-)

Honza M.

Váha po dvou dnech: 70kg, stav: výborný... Ne, nebojte, nechci rozehrávat další reality show :-)

Předně Vám děkuji za podporu! Dočkal jsem se jí i z míst, z nichž bych to čekal nejméně. A vůbec jsem ani nepočítal s nějakým ohlasem. Ještě jednou proto děkuji!

Vaší nejčastější poznámkou je, že hladovkou se nic nevyřeší. Toho jsem si vědom, proto jsem ji také nazval "symbolická". Nejde mi o páchání sebevraždy. To je jednak neúčinné (tedy kromě jedince, jenž ji spáchá jako první), většinou zbytečné, a hlavně jde svým způsobem o agresivní čin. Jelikož agrese plodí agresi, každý agresivní čin si přímo říká o to, aby ho protistrana použila v neprospěch toho, kdo jej spáchal. A proto tudy cesta nevede.

Kudy cesta vede, zatím nevím. Právě jedním z důvodů, proč jsem se pro hladovění rozhodl, je nalezení nějaké cesty.

Podobně, jako si nyní odříkám jídlo, jsem si před deseti lety odřekl televizi - definitivně (s jídlem ale zase hodlám začít). Bez televize člověk teprve vidí svět oproštěný od manipulací. A bez jídla je to podobné; očekávám tedy, že nějaké řešení přijde samo.

Zůstaňte tedy, prosím, "naladěni" :-)

Honza M.

Dnes je dvacet let po revoluci. Co se změnilo? Určitě je skvělé, jaká zlepšení se odehrála v oblasti ochrany přírody (ačkoli se opět uvažuje o těžbě uhlí, dálnice se stavějí přes chráněné oblasti, apod.)

V oblasti politiky se však nezměnilo nic. Sice už není jen jedna strana, přesto všichni vědí, co mají říkat, co si mají myslet a co mají dělat, aby postoupili výš. Vědí, že když se odchýlí, budou "demokraticky" odstaveni.

Stále jsou věci, o nichž se nemluví. Rozdíl je v tom, že před revolucí se o nich mluvit nesmělo, kdežto nyní se o nich jen - nemluví. Nikdo totiž nikoho necenzuruje, protože každý je sám sobě cenzorem.

Směju se, když vidím tzv. disidenty, kteří dělají přesně totéž, co sami tehdy kritizovali. Kladou věnce k pomníkům, udělují si řády a vyznamenání a ve svých projevech říkají slova podle mustru. Rádi také dávají své disidentství na odiv, všechno se dá totiž prodat. Řada z nich dnes volá "Zakažme komunisty!" - podle poučky -kdo má jiný názor, je ho třeba eliminovat. Ač nejsem komunista a nechci hájit KSČM, svobodu slova asi nějak špatně chápu.

V sekci Materiály najdete odkazy na celkem zajímavé shrnutí 20 let po převratu.